Slavní streameři vydělávají miliony, přesto jim děti posílají své kapesné

Ať už se vám to líbí, nebo ne, z mnoha streamerů počítačových her jsou dnes regulérní celebrity. Ti nejlepší si v ničem nezadají s hvězdami showbyznysu či sportu, jejich popularita je přitom stále na vzestupu. Jména jako Ninja, Dr. Lupo, PewDiePie nebo v našich končinách třeba Agraelus znají i ti, kteří nikdy žádnou videohru nehráli. Díky svému koníčku se pak tito mladí lidé zajistili na zbytek života, a to už ve věku, kdy většina jejich vrstevníků teprve vystresovaně listuje nabídkami hypoték.

Při pohledu na platy lékařů, policistů, hasičů a dalších hrdinů všedního dne se samozřejmě nabízí myšlenka, že svět není fér, na druhou stranu je nutné si uvědomit, že obrovské cifry jsou vykoupeny spoustou práce a stresu. 

Ve světě herního streamingu panuje obrovská konkurence. Sdílet své hraní může každý, kdo má přístup k internetu, jen málokomu se však podaří zaujmout natolik, aby se k němu diváci pravidelně vraceli pro další dávku obsahu. 

Někdo je showman, který by se neztratil ani v klasické TV, jiný sází na své herní schopnosti, další pak třeba na hluboký dekolt. V divokých vlnách internetu je dost prostoru i pro vyloženě bizarní jedince, jako je například streamerka s Tourettovým syndromem,  testosteronem přetékající plešoun stylizující se do role nejtoxičtějšího hráče na světě, nebo člověk vystupující jen v BDSM oblečcích.

Vystoupat na vrchol je obtížné, udržet se na něm však ještě těžší, a tak není divu, že se mnozí snaží ze svých „15 minut“ slávy vydolovat co nejvíce. V případě veliké uživatelské základny jsou možnosti výdělku mnohé, od klasického prokládání reklamami přes spolupráci se zavedenými značkami až po prodej tematického merche. Například Ninja dostal loni za dvanáctidenní hraní novinky Apex Legends od jejích provozovatelů rovný milion dolarů.

To je však jen výsady těch nejlepších z nejlepších, drtivá většina lidí streamuje jen tak pro radost a často nemá peníze ani na nákup nového hardwaru. Jednou z mála možností, jak si přijít k nějaké té koruně, je pro ně tzv. donate program, který funguje na nejpopulárnějších streamovacích platformách jako je Twitch a Mixer. 

Princip je jednoduchý: jen zadáte údaje platební karty do systému a pak pomocí mikrotransakcí oblíbené streamery „odměňujete“. Za mimořádný výkon, za povedený vtip, nebo prostě jen tak, aby řeč nestála. Přijaté dary se většinou zobrazují přímo během vysílání společně se jménem dárce, respektive přezdívkou, občas se dokonce stane, že streamer někomu jmenovitě poděkuje. Na krátký čas se tak vlastně divák stává součástí show a spoluvytváří jeho obsah. 

Pro starší generace zvyklé jen na pasivní příjem zábavy, pro kterou byl vrcholem interaktivity seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka, jde o obtížně pochopitelný fenomén, ale nemá smysl se v tom šťourat. Sdílení zážitků a budování komunit je trendem a ať se bude Helena Vondráčková soudit jak chce, nastupující generace má prostě jiné představy o zábavě.

Co je pro amatérské „indie“ streamery vítaný přivýdělek, který bychom mohli přirovnat k přijímání spropitného, nabírá u těch populárních poněkud diskutabilní morální rozměr. Drobné obnosy (byť hodnoty darů mohou nabývat i absurdních částek) totiž mají pro darujícího mnohem větší význam než pro obdarovaného.

Spousta z řad diváctva se totiž rekrutuje ze školou povinných, jejichž příjem je omezený na to, co dostanou od rodičů (případně vydělají na brigádách). Během streamů pak najdete mnoho příspěvků typu „nemám moc, tak posílám alespoň tohle“. 

Ano, mrhat v dětství penězi je zcela běžné, ostatně je to právě pár nesmyslných „investic“, které mladého člověka naučí znát jejich hodnotu. Stačí si vzpomenout na vlastní dětství: nejdřív to byla sběratelská Lutra, pak hokejové kartičky, brakové gamebooky, videohry… Z pohledu rodičů vyhozené peníze, které mi ovšem ve své době přinášely radost. Ano, že se něčí přezdívka krátce mihne během vysílání oblíbeného hráče, je sice ryze virtuální zážitek, na který si nejde sáhnout, být součástí specifické komunity je však důležitější.  A co si budeme povídat, na kdysi vzácného Shivan Dragona z Magic the Gathering se dnes jen někde práší na půdě.

Nejde samozřejmě jen o děti, ostatně těžko to bylo dítě, kdo poslalo v přímém přenosu Damienov „Deethane“ Divišovi 55 000 Kč nebo Agraelovi
35 000 Kč. Magazín Kotaku nedávno některé dárce vyzpovídal a je to rozhodně zajímavé čtení.

Jistý Benjamin Gresik třeba poslal peníze streamerovi Dattovi, který se nedlouho předtím pochlubil, že si streamováním vydělal na dům. Proč to udělal? „Protože mám rád, co dělá, a tak ho rád občas podpořím pěti dolary, i když už má dům, na který já nejspíš nikdy mít nebudu.“ Fanoušek jménem Joshua Caleb pak podle svých slov dluží, kam se podívá a vydělává jen lehce nad minimální mzdu, přesto svému oblíbenci poslal dvacet dolarů ze stovky, kterou dostal od svých blízkých k Vánocům. 

Podobných případů je v článku uvedeno několik. Nezodpovědné jednání lidí, kteří neumí zacházet s penězi? Anebo naopak zapálení fanoušci, kteří dokážou ocenit dobře vykonanou práci? Těžko paušálně hodnotit, na tomto ožehavém tématu se ostatně neshodnou ani sami streameři. 

Někteří z nich původ darovaných peněz nijak neřeší, jiní takto vybrané peníze obratem přeposílají na charitu. Když jistý přispěvatel v těžké životní situaci požádal streamera Disguised Toasta o vrácení 200 dolarů, které mu poslal v časech hojnosti, vypadalo to na pořádnou ostudu. Streamer však peníze nejenže vrátil, ale do budoucna už přijímání darů na svém kanálu raději zcela vypnul. Oproti tomu třeba Tyler1 nazval člověka, který mu v dobré víře poslal 100 dolarů, magorem, jenž by si měl srovnat život do pořádku.

Není samozřejmě v silách streamerů pátrat po každém zdroji dotace a jejich úlohou je především bavit, nikoliv vychovávat. Na druhou stranu mají ve svých rukách obrovskou moc a neměli by před ní zavírat oči jen proto, že na rozdíl od tradičních médií podléhají menší regulaci.