Každý máme něco, co nás pronásleduje z minulosti jako stín. A nemyslím tím nic hlubokomyslného nebo vážného. Mluvím samozřejmě o hrách. Mě jeden takový stín sleduje už přes 8 let. Jmenuje se Red Dead Redemption a pronásleduje mě, protože jsem hru nikdy nehrál. Stala se z ní, jak jsme v naší Xbox 360 komunitě říkali, takzvaná "celofánovka".
Což znamená, že jsem si sice hru koupil, ale nikdy jsem ji nevybalil z ochranné fólie. Kdyby šlo o jinou z her, které postihl podobný osud u mě doma při zběsilém nakupování ve slevách, nic moc by se nestalo. Ale RDR se stalo kultem a k mé "smůle" se za pár dní chystá vydání jejího druhého dílu (technicky třetí díl v sérii). A abych mohl zůstat relevantní v oboru psaní o hrách, chtělo to překročit stín a zjistit, proč lidé hru milují.
Naštěstí mi vše usnadnil Xbox One a Microsoft s programem zpětné kompatibility. Pravděpodobně bych se zapojit starou Xbox 360 nikdy nedokopal a smířil bych se se shlédnutím nějakého "výcucu" na Youtube. Naštěstí je tu zpětná kompatibilita a Xbox One X, což je kombinace, která dokáže dělat divy, pokud to vývojáři dovolí a pomohou. RDR je Xbox One X Enhanced titul a vypadá naprosto úchvatně.
Tedy úchvatně, na hru s datem vydání v roce 2010. Samozřejmě, že ne každý záběr stojí za koukání. Textury v té době nebyly dělané na blízké záběry, které hra hojně využívá v příběhových cut-scénách. A tato věc se dnes projevuje ještě víc, protože když hra ukazuje svůj svět ze standardních vzdáleností, vypadá krásně. Ano, říkám krásně. Ujíždění podél řeky při západu slunce jsem si prostě musel screenshotnout. Potemnělý Thieve's Landing v noci za svitu luceren má silnou atmosféru. A mexická část s jejich osobitou architekturou za prudkého slunce funguje báječně. A to vše je ostré jak břit na 4K TV. Dokonce i oblečení postavy vypadá detailně a vůbec nenaznačuje stáří hry. Samozřejmě některé obličeje jsou v cut-scénách příšerné. Ale během 90% hratelnosti hry grafika ostudu v žádném případě nedělá. Samozřejmě jen vizuální stránka dobrou hru neudělá, ale dovedu si představit, že v originálním provedení by mě dnes hra mohla na velké TV unavovat (nemluvě o notorických poklesech fps, které tu nejsou).
Není mým cílem tu rozebírat hratelnost RDR do hlubších detailů. Westernové GTA je docela trefný popis a musím říci, že samotná hratelnost na hře zestárla asi nejvíce. Těžkopádný a nepřesný pohyb dokáže znepříjemnit jinak fajn cover-based střílečku, kde místo autem jezdíme na koni. Nepomáhá tomu ani, řekněme, nestandardní ovládání, které umísťuje některé funkce na netradiční místa - třeba jako přebití zbraně. Rychlé cestování je také trochu nepohodlné, ale zase dobře tématické. I přes tyto mírné zádrhely se hra ale hraje dobře. A když jsem si zvykl na specifika, neměl jsem už žádný problém.
Ale samotná mechanická hratelnost není podle mě to, čím Red Dead Redemption oslovilo hráče. Stěžejním bodem je totiž příběh a herní náplň v podobě úkolů a dialogů. Úkoly mají dobré tempo a téměř žádný se neopakuje jak přes kopírák, i když jich tu je skoro 60 jen v příběhu. Dostaneme westernové klasiky jako přepadení vlaku. Či chytání uprchlíků. Nebo pohodové hnaní krav na pastvu. Všechno je tak nějak uvěřitelné a čiší z toho autenticita a ne pocit "tohle jsme sem dali, aby byla hra delší".
Mimo jiné tady jde o to, proč lidé hry od Rockstar milují. Nikdy nevíte jak moc bizarní úkol vás čeká. Pomoci najít mapu pokladů vykradači hrobů, který smrdí už z obrazovky? Samozřejmě. A nebo pomoci prodat westernovému Horstu Fuchsovi jeho zaručený lék na cokoliv si vzpomenete. Úkoly pro permanentně ožralého Irishe či terorizujícího generála? Všechno tu je a nebere si to servítky. Kontroverzní témata, za která se v dnešní Americe téměř lynčuje, tu jsou servírovány tak, jak jsou. Bez komentáře nebo náklonu k jednomu úhlu pohledu. John Marston totiž není žádný svatoušek a to, že se usadil, z něj nedělá menšího kriminálníka. Proto když ho vidíte sledovat bezpráví, nad kterým nehne téměř ani brvou, víte, že toho zažil hodně a málokdy může někoho poučovat.
A to mě přivádí k tomu, na co jsem u druhého dílu nejvíce zvědavý. Jak moc se za pět let od GTAV změnil Rockstar vzhledem k aktuálnímu politickému podnebí. Ve světě se totiž rozšířila podivná vlna přizdisráčství a přehnané korektnosti, která napadá i umělecké vyjádření reálných skutků či historických faktů. Můžeme jmenovat herní příklady, které nám nejsou vzdálené. Černoši v Kingdom Come nebo Witcherovi jsou těmi nejbizarnějšími ukázkami lidské hlouposti. Jak v této době pojme Rockstar znásilňování žen, bordely, utlačování jiných ras, bezpráví, mučení a další prvky, které tzv. divoký západ definovaly? Zůstal Rockstar tou provokativní společností, která nám dala Manhunt a sérii GTA, na jehož žalování si někteří postavili svou právnickou kariéru? Na to jsem zvědavý, protože jinak nepochybuji o tom, že obsahově a hratelně dostaneme herní skvost.
